Umělá sladidla - bezpečnost a rizika

V roce 2023 zařadila Světová zdravotnická organizace (WHO) sladidlo aspartam na seznam možných karcinogenů (Group 2B) – tedy látek, u nichž existují omezené důkazy o karcinogenitě u lidí, ale ne dostatečné pro potvrzení přímé příčinné souvislosti.
Tento krok znovu otevřel debatu o bezpečnosti umělých sladidel, která se používají již více než půl století. Ačkoliv pomáhají snižovat příjem cukru, výzkumy ukazují, že jejich účinky na zdraví nejsou jednoznačné.

Proč po nich někteří lidé sahají

Umělá sladidla využíváme tehdy, když chceme omezit cukr, ale zachovat sladkou chuť. Najdeme je v nápojích typu light nebo zero, ve žvýkačkách, proteinových pudincích i sirupech.
Jde o chemicky vytvořené látky s mnohonásobně vyšší sladivostí než sacharóza – a často také s nulovou kalorickou hodnotou.

Co jsou a jak fungují

Umělá sladidla jsou syntetické náhrady cukru, které se vážou na stejné chuťové receptory na jazyku jako sacharidy. Díky tomu vyvolávají sladký vjem, aniž by dodala významnou energii.
Jejich velmi vysoká sladivost ale může narušovat vnímání přirozených chutí – mozek si zvykne na intenzivní sladkost, a běžné potraviny pak mohou působit „málo sladce“.

Jak se vyrábějí

Každé sladidlo má vlastní chemický proces výroby. Zde uvedeme pár příkladů:

• Aspartam (E951) – methylester dipeptidu tvořeného L-asparagovou kyselinou a L-fenylalaninem. Při rozkladu vzniká i malé množství metanolu, avšak hluboko pod toxickým prahem.

• Sukralóza (E955) – vzniká chlorováním sacharózy. Většina látky se nevstřebává a odchází z těla nezměněná.

• Acesulfam K (E950) – syntetizuje se methylací oxathiazinu a neutralizací draslíkem. Často se kombinuje s aspartamem, aby se vyrovnala hořká dochuť.

Nejčastěji používaná umělá sladidla

Jsou bezpečná?

Aktuálně nejsou současné důkazy dostatečně silné, aby prokázaly, že by běžné množství aspartamu nebo jiných povolených sladidel mělo karcinogenní účinek.

• "Dávka dělá jed": běžný člověk by musel vypít přibližně 17–18 plechovek dietní coly denně, aby se dostal na hranici přijatelného denního příjmu (ADI).

• Observační studie nejsou kauzální: studie, které našly souvislost (korelaci) s rakovinou, nedokazují příčinu (kauzalitu) – mohou být ovlivněny dalšími faktory (strava, životní styl).

• EFSA i FDA stále potvrzují, že aspartam a další sladidla jsou bezpečná v rámci povoleného ADI.

Rizika dlouhodobé konzumace

Na základě aktuálních poznatků je třeba brát v úvahu tři hlavní oblasti:

1. Střevní mikrobiom – některá sladidla mohou měnit složení střevní mikroflóry, což může ovlivnit glukózovou toleranci a metabolismus.

2. Chuťová adaptace – častý kontakt s extrémní sladkostí snižuje citlivost na přirozeně sladké potraviny.

3. Kompenzace kalorií – lidé, kteří pijí „zero“ nápoje, mohou podvědomě zvýšit příjem kalorií z jiných zdrojů.

Zatím neexistují přesvědčivé důkazy, že by běžná konzumace umělých sladidel způsobovala rakovinu, obezitu či metabolický syndrom – ale ani že by jejich dlouhodobé užívání bylo zcela bez rizika.

Přírodní alternativy

Steviol-glykosidy (E960) jsou přírodní sladidla získávaná z rostliny Stevia rebaudiana. Jsou přibližně 200× sladší než cukr, neobsahují kalorie a jsou vhodné i pro diabetiky.

Podle přehledové studie Ruiz-Ojeda et al. (2019) se steviol-glykosidy nevstřebávají v tenkém střevě, ale až v tlustém, kde je střevní bakterie rozkládají na steviol. Tento proces může mírně ovlivnit složení střevního mikrobiomu, zejména bakterie rodu Bacteroides, které se podílejí na jejich štěpení.
Tyto změny jsou ale velmi malé a klinicky nevýznamné a vliv stévie na střevní mikrobiotu zatím nebyl dostatečně prozkoumán.

Oproti některým syntetickým sladidlům – například sacharinu či sukralóze, které mohou mikrobiom narušovat výrazněji – se stevia jeví jako šetrnější volba. Přesto je vhodné dodržovat doporučený denní příjem (ADI) 4 mg/kg tělesné hmotnosti, který stanovila Evropská komise.

Shrnutí a doporučení

Umělá sladidla mohou být užitečným nástrojem, pokud se snažíš omezit příjem cukru a udržet stabilní tělesnou hmotnost. Pomáhají snižovat energetický příjem, neovlivňují přímo hladinu glukózy a mohou usnadnit přechod od přeslazených nápojů k vyváženější stravě.

Na druhou stranu nejsou bez limitů. Častá konzumace silně sladkých produktů může narušovat přirozené vnímání chuti, ovlivnit střevní mikrobiom a vést k kompenzaci kalorií – tedy k tomu, že člověk „ušetřenou“ energii jednoduše dožene jinde.

Z dlouhodobého hlediska proto platí, že i když jsou umělá sladidla při běžném používání považována za bezpečná, není vhodné se na ně spoléhat jako na trvalé řešení.

Pokud máš z aspartamu nebo umělých sladidel obavy, je možné omezit jejich množství nebo ho nahradit přírodními neenergetickými sladidly.

Zdroje

1. World Health Organization (2023): Aspartame hazard and risk assessment results.

2. Mooradian A.D., Smith M., Tokuda M. (2017): The role of artificial and natural sweeteners in reducing the consumption of table sugar. Clinical Nutrition ESPEN, 21, 1–8.

3. Kossiva L., et al. (2024): Chronic Use of Artificial Sweeteners: Pros and Cons. Frontiers in Nutrition, PMC11435027.

4. Ruiz-Ojeda F. J., et al. (2019): Effects of Sweeteners on the Gut Microbiota: A Review of Experimental Studies and Clinical Trials. Advances in Nutrition, PMC6363527.