Iontový hypotonický, isotonický a hypertonický nápoj: Jaký vybrat a kdy použít?

Mnoho sportovců si klade otázku, jaký typ sportovního nápoje zvolit – zdali hypotonický, isotonický, nebo hypertonický. Tyto nápoje se od sebe liší osmolalitou, tedy koncentrací rozpuštěných částic (sacharidů a sodíku) v roztoku, která se porovnává s osmolalitou krevní plazmy (přibližně 280–300 mOsm/kg). Právě tento parametr určuje směr pohybu vody přes střevní stěnu a rychlost vyprazdňování žaludku – a rozhoduje tak o tom, jak rychle tělo vstřebá tekutiny i energii.

1. Jak se absorbuje voda v lidském těle a co znamená hydratace?

K absorpci vody dochází z 99 % v tenkém střevě, přičemž největší část (přibližně 72 %) se vstřebává hned v jeho počáteční části – v dvanáctníku (duodenum), a dále v lačníku (jejunum). Tento přesun probíhá zcela pasivně na základě jednoduchých fyzikálních zákonů osmózy:

Hydratace těla vyjadřuje stav dynamické rovnováhy mezi příjmem a ztrátou tekutin. Při intenzivním cvičení v horku může tělo potem ztratit obrovské množství vody a dehydratovat se.

2. Jak se absorbují sacharidy a sodík a co to má společného s typy nápojů?

Sacharidy se v tenkém střevě nevstřebávají volnou difuzí jako voda, nýbrž vyžadují specifické transportní bílkoviny (přenašeče) v membráně střevních buněk. Glukóza (a galaktóza) se přes střevní stěnu přenáší pomocí aktivního transportéru SGLT1, jehož funkce je stoprocentně závislá na současném navázání a přenosu sodíku. Naproti tomu fruktóza se vstřebává odlišnou cestou – usnadněnou difuzí přes transportér GLUT5, který na sodíku nezávisí. Jakmile se tyto jednoduché cukry dostanou dovnitř buňky, přecházejí společně do krevního oběhu přes basolaterální membránu pomocí přenašeče GLUT2.

Vstřebávání sodíku, probíhá jak pasivně, tak aktivně. Aktivní transport sodíku z lumen střeva do krve je poháněn sodíkovo-draselnou pumpou (Na+/K+ ATPase) na basolaterální membráně buňky, která neustále odčerpává sodík z buňky pryč a tím uvnitř udržuje nízkou koncentraci sodíku. Klíčové je, že podstatná část sodíku se vstřebává v těsném spojení s glukózou právě přes společný přenašeč SGLT1.

Celkový počet částic (osmolalita) jako klíč k pohybu vody

Každý volný iont sodíku, molekula glukózy nebo molekula fruktózy se ve střevě chová jako jedna samostatná, osmoticky aktivní částice. Voda v lidském těle nemá žádný aktivní přenašeč a střevní stěnou prochází zcela pasivně osmózou – to znamená, že vždy automaticky následuje směr s vyšším počtem rozpuštěných částic (vyšší osmolalitou), aby koncentraci na obou stranách vyrovnala.

3. Co je to osmolalita a záleží na ní?

Osmolalita vyjadřuje koncentraci rozpuštěných částic (solutů) v jednom kilogramu vody (mOsm/kg) a je definována výhradně celkovým počtem samostatně rozpuštěných částic (iontů a molekul) v roztoku, nikoli jejich velikostí či hmotností.. V praxi se často zaměňuje s osmolaritou, která udává počet částic na jeden litr roztoku, přičemž princip zůstává stejný.

Pro sportovce může být právě osmolalita nápoje důležitým parametrem, protože přímo určuje rychlost vyprazdňování žaludku a směr pohybu vody ve střevě.

Co se stane, když jsou síly vyrovnané — isotonický stav?

Když vypijete isotonický nápoj, osmolalita ve střevě je v podstatě stejná jako osmolalita v krvi (kolem 290 mOsm/L). Na startu je tedy síla na obou stranách lana vyrovnaná. Žádná strana netahá vodu k sobě násilím jen na základě počátečního osmotického tlaku.

V tento moment ale do hry vstoupí aktivní přenašeče SGLT1. Tyto přenašeče začnou aktivně brát glukózu a sodík ze střeva a pumpovat je skrz stěnu do střevních buněk a následně do krve. Tímto aktivním přenosem se stane klíčová věc: přenašeče přesunou částice ze střeva do krve → tím okamžitě vytvoří novou lokální převahu částic na straně krve → voda na tuto novou převahu okamžitě zareaguje a začne se plynule vstřebávat za nimi (solvent drag).

Isotonický roztok je dokonale vyvážený kompromis. Tím, že je na začátku osmoticky vyrovnaný s krví, trávicí trakt nemusí s vodou nijak bojovat, žaludek se nemusí zdržovat ředěním a jakmile se spustí aktivní transport cukru a sodíku, voda se s nimi doslova „sveze" přímo do krevního oběhu. Vy tak získáte jak rychlou hydrataci, tak i optimální dávku energie pro svaly bez rizika, že by se voda začala pohybovat opačným směrem.

4. Hypotonický, isotonický a hypertonický nápoj

Podle hodnoty osmolality vůči krevní plazmě dělíme sportovní nápoje do tří základních kategorií:

5. Proč mohu vypít více sacharidů s maltodextrinem než s glukózou?

Osmolalita roztoku je určena výhradně počtem rozpuštěných molekul (částic) v objemu, nikoli jejich fyzickou hmotností.

6. Proč je dobré zapít gel vodou místo sportovního nápoje?

Energetické gely jsou v podstatě extrémně koncentrované sacharidové roztoky, v lepším případě jsou navrženy jako isotonické (maltodextrin), v horším hypertonické (glukóza).

7. Jak se výše zmíněné poznatky dají využít v praxi?

V praxi nejvíce záleží na konkrétní hydratační a nutriční strategii sportovce. Obecně je doporučeno držet se isotonické nebo hypotonické osmolality z důvodů, které jsme zmínili v úvodu článku. I když jsou hypotonické nápoje nejefektivnější z hlediska hydratace (Rowlands et al., 2022), v kontextu dlouhého závodu, kde spoléháme například na energetické gely, se vše v žaludku stejně smíchá. Proto je dobré například vždy energetické gely nebo tyčinky zapíjet čistou vodou, abychom tonicitu dostali na co nejnižší úroveň.

Když si například vezmeme jezdce na Tour de France, tak většinou používají různé zdroje sacharidů (isotonické nápoje, gely, chews, tyčinky apod.). Důležité je, aby poměr sacharidů vždy byl u každého produktu stejný např. 2:1, tzv. „mix and match" a zároveň ve snaze zajistit si lepší hydrataci skrze hypertonický nápoj nepřesáhnuli naplánovaný příjem sacharidů za hodinu.

Praktické doporučení podle délky výkonu:

Praktický návod: jak připravit nápoj z hyve Energy Drink

Každá dávka hyve Energy Drink obsahuje 30 g sacharidů (20 g maltodextrin + 10 g fruktóza, poměr 2:1) a 200 mg sodíku. Jednoduché ředění do bidonu vám umožní přesně nastavit osmolalitu podle podmínek a délky výkonu:

Jak by měl vypadat dobrý sportovní nápoj během výkonu?

Na základě vědeckých doporučení pro hydrataci a doplňování energie při vytrvalostní zátěži by měl ideální sportovní nápoj splňovat následující kritéria:

Závěr pro sportovce

Volba správného sportovního má přímý dopad na výkon. Klíčovým parametrem je osmolalita, ale ještě důležitější je koncentrace sacharidů: ta rozhoduje o tom, jak rychle se žaludek vyprázdní a zda voda poputuje do svalů nebo naopak z krve do střeva.

Věda je v tomto ohledu jasná: nejrychlejší hydrataci zajišťuje koncentrace okolo 3–4 % sacharidů — tento slabý roztok hydratuje tělo rychleji než čistá voda, protože aktivuje přenašeče SGLT1, které vodu aktivně nasávají (Jeukendrup, 2009). Standardní isotonická 6% koncentrace je dobrým kompromisem pro výkony, kde potřebujete zároveň doplňovat energii. Jakmile překročíte 8 %, vstřebávání vody se zpomaluje a při citlivém žaludku nebo extrémním horku riskujete zažívací potíže.

Gely vždy zapijte čistou vodou, nikdy isotonickým nápojem. Různé zdroje sacharidů používejte ve stylu "mix and match", abyste se nedostali nad celkový natrénovaný příjem sacharidů za hodinu (např. pokud máte natrénováno na 60 g sacharidů/hodina, a použijete dva gely, již byste neměli přijmat další sacharidy z naápoje a spolehát pro hydrataci jen na vodu.

A konečně — i ten nejlepší nápoj vám nepomůže, pokud vaše střeva na vyšší příjem sacharidů nejsou zvyklá. Gut training je proto stejně důležitá součást přípravy na závod jako trénink samotný.

1. Rowlands DS, Kopetschny BH, Badenhorst CE. (2022). The Hydrating Effects of Hypertonic, Isotonic and Hypotonic Sports Drinks and Waters on Central Hydration During Continuous Exercise: A Systematic Meta-Analysis and Perspective. Sports Med, 52(2):349–375.
2. Jeukendrup A, Gleeson M. (2025). Sport nutrition (4th ed.). Human Kinetics.
3. Jeukendrup, A.E., Currell, K., Clarke, J. et al. Effect of beverage glucose and sodium content on fluid delivery. Nutr Metab (Lond) 6, 9 (2009). https://doi.org/10.1186/1743-7075-6-9